Líbí se ti blog???

Zapište se do návštěvní knihy

Designy na objednávku

!!!!!!REKLAMY POUZE SEM !!!!!!!

*Hodnotím Blogy*

Spřáteluji

Maskot Homer

Homer

Březen 2009

oko kone

14. března 2009 v 17:56
dady mate zuzna oka kone


stavba koně

14. března 2009 v 17:53 Koně
podrobný popis kone tady:



co dodat(tyrani zvirat)

14. března 2009 v 17:33 Zvířatka
Byl velmi pochmurný zamračený den. Venku foukal silný vítr a do plechové stříšky staré dřevěné kůlny zuřivě bušily kapky deště. Tento den přesně ve chvíli, kdy do oken staré kůlny posvítily první měsíční paprsky, porodila drobounká pudlí fenečka jménem Ťapka 5 malých štěňátek. V tuto chvíli Ťapky páníčci ještě nic netušili. Z komína jejich domku se hezky kouřilo a oni se v pohodlí a teple dívali na večerní pořady v televizi. Venku to vypadalo o dost jinak. Bylo koncem podzimu a teploty venku se pohybovaly něco kolem deseti stupňů. Stále pršelo a proto byl jejich dvorek plný velkých bahnitých louží. Jedna z nich se tak rozrostla, že se začala vlévat spod dveří do té staré kůlny, v které každou noc spala Ťapka. Její pelíšek představovala promočená papírová krabice a v ní vlhký kus starého prostěradla. Vedle krabice stály dvě misky. V první byla zakalená voda a v té druhé hrstka kočičích granulí. Ale Ťapka byla poměrně vděčná i za tohle málo. Věděla, že by mohla skončit i hůř…
Ťapka bohužel patřila k těm pejskům, kteří neměli v životě moc štěstí. Když byla Ťapka štěňátko, vypadala jako malý zlatý chomáček. Z jejích očíček zářilo štěstí a jen kypěla radostí. Celé dny si hrála se svými sourozenci, tahala svojí maminku za uši, olizovala jí čumák a v noci se k ní přitulila a poslouchala něžné bušení jejího šťastného srdce. Své paničce dělala jen samou radost. Když byla ona a její sourozenci o něco větší, rozhodla se její panička, že jim najde nové majitele.
Tak se Ťapka dostala do svého nynějšího domova. Stala se dlouho-chtěným vánočním dárkem pro 8miletou dceru svých nových pánů. Ze začátku to bylo ještě docela fajn. Ťapka dostávala pravidelně najíst a pít. Mohla spát na koberci v obýváku u krbu. Holčina měla samozřejmě z "nové hračky" ohromnou radost. Neustále ji tahala po celém domě, hrála si s ní a s nadšením ji brala na procházky, aby se s ní mohla pochlubit před kamarády. Ťapka měla svojí paničku moc ráda a neustále se jí snažila nějak zavděčit. Každá pochvala, každé pohlazení Ťapku příjemně hřály u srdce. Dokonce jí i téměř přestalo vadit, že s ní dívka někdy zachází opravdu jako s hračkou. Ale Ťapce šlo jen o to, aby byla její panička šťastná, potom byla šťastná i Ťapka. Dívčiny rodiče se o Ťapku příliš nezajímali, ale to bylo fenečce jedno. Jí šlo hlavně o její paničku, která pro ni znamenala celý svět.
Ale když další rok opět na Vánoce dostala dívka nový počítač, úplně přestala mít o Ťapku zájem. Nechtěla si s ní hrát, mazlit se s ní. Už ji ani nebrala na procházky, nevenčila ji a nakonec ji i přestala krmit. Ťapku vyšoupli ven a na noc ji zavírali do kůlny. Ať Ťapka škemrala sebevíc, kňučela, škrábala na dveře, nepustili ji dovnitř. Její panička si už s ní nehrála ani nemazlila… vlastně jako by pro ní přestala Ťapka existovat. Dokonce i její rodiče si Ťapky všímali mnohem méně než obvykle. Jediným důkazem toho, že vědí, že na dvorku mají ono malé stvořeníčko, bylo to, že chodili každý den do kůlny a dali do misek krmení a pití. Kdyby si to jejich dcerka nevyprosila, ani by si nikdy žádného psa nepořídili. Ale asi bláhově očekávali, že se o ní bude jejich dcerka zodpovědně starat.
Ťapinka na dvorku velmi strádala. Byla věčně sama každý den každou noc. Nikdo si jí nevšímal. Když se někdy pokusila upoutat pozornost pánů kňučením, řvali na ní ať je už konečně zticha. Když začala škrábat na dveře domu, pán na ní rozčílen vyběhl, že zničí lak na dveřích. Akorát v zimě jí pouštěli na noc spát do předsíně, aby nemusela být venku v tom mrazu. Dál do domu ji však nepustili. Když šla její panička ven, hned se Ťapka pokoušela využít situace a snažila se upoutat paniččinu pozornost. Marně. Dívka si fenky nevšímala nebo ji neustále odháněla, ať ji nechá být.
Ťapka to nechápala… Proč ji její panička už nemá ráda? Proč musí být celé dny venku a nesmí do domu? Co udělala tak strašného? Ale ať to bylo cokoliv, chtěla to za každou cenu napravit!
Uplynuly dva tři roky. Za tu dobu se nic nezměnilo. Ťapka byla neustále venku izolována od zbytku rodiny. Každou noc spala v krabici v kůlně. Její srst byla velmi špinavá a zacuchaná, byla pohublá a vůbec celá zanedbaná. Její malá očíčka navždy ztratila jiskru štěstí a naděje, kterou měla jako ten malý zlatý chomáček, který si hrál se svými sourozenci a tulil se ke své mamince. Jako to malé štěňátko, které mělo neuvěřitelně velkou radost, když ho jeho panička pochválila a vzala ho na procházku. Ale to všechno je už jednou provždy pryč. Z Ťapky se stalo malé třesoucí se stvořeníčko, které navždy zůstane zklamáno životem.
Trošku v ní našli zalíbení sousedi, kteří mají zahradu za starou kůlnou. Dvorek pánů a jejich zahradu dělí pouze drátěný plot. Sousedi viděli, jak se o Ťapku její páni špatně starají, ale nikdy nic proti tomu nedělali. Jen občas Ťapce přinesli zbytky od oběda nebo jí koupili nějakou hračku. Oni sami psa neměli.
Jednoho dne jako obvykle ležela Ťapka v trávě vedle kůlny a čichala vůni grilujícího se masa, která šla ze zahrady sousedů. Moc se těšila na večer, protože doufala, že jí nějaký ten kousek přinesou. Najednou však zaslechla od sousedů štěkot. Když se šla podívat, co se děje, uviděla u nich na zahradě pobíhat mladého bílého psa. Vše očichával a vlezl do každého kouta do každé škvíry zahrady. Když ucítil lahodnou vůni pečícího se masa, začal radostně štěkat, protože věděl, že mu jeho páni určitě nějaké to sousto nechají. Jeho páni byli zřejmě známí sousedů a přijeli k nim na návštěvu. Jmenoval se Akim. Ťapka mu na jeho štěkot odpověděla. Bílý pes hned jak Ťapku zahlédl, rozeběhl se k ní a začal ji přes drátěný plot očichávat. Ťapka se ho trošku bála, protože se již dlouhou dobu s žádným psem nesetkala, ale nad strachem zvítězila radost a zvědavost. A taky zrovna hárala.
Akim musel spát venku, protože sousedi nebyli na psa v domě zvyklí. Mladý pes toho využil a v noci se mu podařilo k Ťapce podhrabat. Dál si to zřejmě domyslíte….
A jsme opět na začátku…
Byl pochmurný zamračený večer. Toho dne se Ťapce narodilo pět štěňátek. A mezi nimi jsem byla já. Narodila jsem se jako předposlední ze štěňátek. Když se to páni ráno dozvěděli, byli hodně naštvaní. Přišla dokonce maminčina malá panička a chtěla si s námi hrát. Ale dospělí páni jí to nedovolili, že prý by mohla od nás něco chytnout. Maminka byla po porodu tak zesláblá, že na přítomnost její paničky ani nereagovala. Páni dali do misek vodu a kočičí granule a odešli. Tak jako dříve o maminku ani o nás nyní nejevili žádný větší zájem. Pouze dávali do misky víc granulí.
Maminka byla štěstím bez sebe. Neustále nás olizovala a starala se o nás, jako velmi zodpovědná matka. Vždycky byl pro mě boj, dostat se k mamince, abych se mohla najíst. A to už tak měla mateřského mléka velmi málo. Avšak snažila se jak nejvíc mohla, aby měla mléka dost na to, aby uživila pět hladových krčků. Bohužel, nestačilo to a po dvou týdnech zemřel můj nejmladší sourozenec- nejmenší sestřička. Maminka ji neustále olizovala a doufala, že jen spí. Nespala…
V noci nám byla velmi často zima, a tak se nás maminka snažila zahřát svým vyhublým tělem. Ještě teď si pamatuji, jak její tělo krásně hřálo a já celou noc poslouchala tlukot jejího srdce. Když jsme trochu povyrostli, zrodila se v nás touha objevovat svět. Všechno pro nás bylo nové, a tak jsme běhali po celém dvorku a vše zkoumali.
Když jsme přes den já a mí sourozenci dováděli na dvorku, maminka nás pozorně hlídala, aby se nám něco nestalo. Péče o nás ji velmi vysilovala, ale přesto byla šťastná.
Jednou když jsem stála u dveří domu, vyšla dospělá panička a zakopla o mě. Začala na mě strašně řvát a pokusila se mě nakopnout, ale maminka na ni začala štěkat, aby mě ochránila. Místo mě nakopla paní mojí maminku. Potom nás na zbytek dne zavřela do kůlny a maminka celou dobu strašně kňučela bolestí. Lehli jsme si k ní a snažili se ji utišit. Ale nemohli jsme jí pomoci.
Když jsem se pak ráno probudila, všechno bylo jiné. Byla mi strašná zima. Maminčino tělo přestalo hřát a její srdce už netlouklo. Nemohla jsem tomu uvěřit. Silně jsem se k ní přitiskla já i moji sourozenci, olízávala jsem její chladný čumáček a kňučela jsem ze všech sil. Doufala jsem, že se probudí. Ale neprobudila se. Hlasité kňučení přivolalo naše pány. Když viděli, že je maminka mrtvá, vyházeli nás z krabice a maminku někam odnesli. To oni!! Oni maminku zabili!!! ONI!! Bezcitní tvorové!!! Stvůry!!!
Zamkli kůlnu a nás tam nechali. Byli jsme strašně vystrašení a třásli jsme se zimou. Přitulili jsme se k sobě a snažili se navzájem zahřát. Druhý den nám páni akorát hodili do misek granule a pak jsme je zase zbytek dne neviděli. Ale byli jsme za to rádi, protože jsme se jich moc báli. Zabili naši maminku. Celé dny a celé noci jsme prokňučeli. Neměli jsme chuť si hrát ani jíst. Jen jsme se k sobě tulili a kňučeli. Bylo zvláštní, že jsme najednou dostávali víc granulí než normálně. Ale k čemu to je, když tu už maminka není?
Po dvou týdnech se dveře kůlny opět otevřeli. My jsme se vystrašeně schovali mezi staré harampádí, kterého bylo v kůlně požehnaně.
Dovnitř vešli naši páni a ještě nějací dva lidé. Něco si povídali. Naše paní vytáhla nejstaršího bratříčka spod ztrouchnivělé dřevěné stoličky. Ti lidé si ho prohlíželi, ale potom ho paní zase pustila. Pak chytila mě a ukázala těm lidem. Řekli, že tohle se jim taky nelíbí a zase mě pustila. Nakonec si prohlídli mojí nejstarší sestřičku a odnesli jí někam pryč. Sestřičky silné kňučení jsme slyšeli ještě dlouho, ale jak se vzdalovala, její kňučení sláblo až se ztratilo úplně. Nechápala jsem, co se stalo. Proč ji odnesli? Co jí chtějí udělat?
Takto si další a další lidé odnesli všechny moje sourozence až jsem v kůlně zbyla pouze já. Strašně jsem se bála. Najednou jsem byla úplně sama. Bez maminky bez sourozenců. Byla mi strašná zima. Třásla jsem se a krčila v rohu staré skříně. Náhle se dveře opět otevřely. Cítila jsem jak dovnitř foukl ledový vánek a roztřásla jsem se ještě víc. Věděla jsem, že teď přišla řada na mě. Když mě paní našla, ukázala mě nějakému staršímu muži s plnovousem. Divně smrděl. Takový pach jsem dosud neznala, ale vůbec se mi nelíbil! Ptal se, jestli je tohle pes k boudě. Páni mu samozřejmě řekli, že ano. Hodili mě do nějaké krabice a muž si mě odvezl domů. Cesta byla strašná. Odevšad byly slyšet strašné zvuky a cítit divné pachy. Celou tu dobu jsem doufala, že se dostanu do lepšího domova, než v kterém jsem dosud byla. Ale nedělala jsem si příliš velké naděje. Už když jsem ho viděla...
Když jsme dorazili, pustil mě ven a já se najednou ocitla někde, kde jsem v životě nebyla. Starý polorozpadlý dům se zarostlou malou zahradou, kde rostlo pár stromů a pod oknem domu stála dřevěná bouda. Můj nový pán ukázal na boudu a řekl, že tam budu bydlet a zašel k sobě domů. Mě dovnitř nepustil.
Ta bouda hnusně smrděla plísní a za deště mi na hlavu kapaly kapky vody. Ale bylo to jediné místo, kde jsem se mohla schovat, když pán přišel z hospody. A on chodil do hospody každý den. Neustále byl opilý. Ten strašný pach alkoholu si pamatuji dodnes. Když jsem byla starší, připoutal mě řetězem k boudě. Nemohla jsem nikam. Nemohla jsem běhat, skákat, prostě vůbec nic! Měla jsem z mého pána strach. Hlavně když přišel z té hospody. Jednou mě vytáhl za řetěz z boudy a držel mě ve vzduchu, pak na mě začal lít pivo a smál se. Když mě konečně pustil, chvíli jsem lapala po dechu a rychle jsem zaběhla zpět do boudy. Jindy zase vzal klacek a mlátil mě s ním. Měla jsem spoustu modřin a jizev. Jednou mě tak praštil do hlavy, že jsem na jedno oko skoro přestala vidět. Taky po mě často házel flašky od piva. Až mě jednou strefil přímo do přední nohy a já na ni od té doby nedokázala došlápnout. Opravdu strašně moc jsem se ho bála. Říkal mi- Ty hnusná čubo. Měla jsem to brát jako svoje jméno? Nevím, ale slyšela jsem na to.
Najíst a napít jsem dostávala jen jednou za dva až tři dny, ale nebylo moc o co stát.
Celé noci jsem provyla a prokňučela. Strašně moc mi chyběla maminka a moji sourozenci.
V létě za velkého horka jsem se děsila, že až voda v mé misce vyschne, on mi zapomene nalít novou a já se upeču zaživa. V zimě mi zas byla taková zima, že jsem ani nedokázala štěkat, ale můj pán mě dovnitř domu nepustil. Ať jsem kňučela sebevíc. A navíc mě ještě seřval.
Občas přišel pošťák a hodil přes vrátka nějakou poštu. Když se na mě vždy podíval, jen řekl: "Chudák pes." To samé říkali i lidé, co okolo chodili, ale to bylo vše. Všichni lidé jsou stejní! Zlí a bezohlední! Proč mi nikdy nikdo z nich nepomohl?!
Jednoho dne pán jako obvykle odešel do hospody, ale když nastal večer, pán se z hospody už nevrátil. Nevracel se ani po třech dnech ani po týdnu. Byla jsem naprosto zoufalá!! Měla jsem strašný hlad a ještě větší žízeň. Toho chlapa jsem nenáviděla, ale teď jsem si strašně přála, aby se vrátil a dal mi najíst a napít! Bylo nesnesitelné horko!
Ležela jsem v boudě a počítala poslední dny mého života, když se vrátka otevřela a dovnitř vešel muž a žena. Bylo to již 14 dní od zmizení mého pána. Byla jsem již na pokraji svých posledních sil. Přišli ke mně a něco říkali do takové malé krabičky. Potom mi dali do misky vodu a já se chtěla pokusit z ní napít, ale nešlo to. Nedokázala jsem ani zvednout hlavu natož vstát. O hodinu později přijel velký bílý vůz. Dva muži mi na hlavu chtěli dát náhubek, ale když mě viděli, náhubek si odpustili. Vzali mě a odnesli do vozu. Chtěla jsem se bránit, ale nemohla jsem. Na to jsem byla až příliš slabá. Odvezli mě někam pryč a zavřeli do velké klece. Byly v ní dvě misky plné psích granulí a čerstvé vody. Ale já neměla sílu se napít ani najíst. Nedokázala jsem se už ani zvednout. Už jsem neměla sílu dál pokračovat. Neměla jsem sílu dál žít. Proč bych měla žít? Zase by mě jen čekalo další trápení, další zlí lidé, další strach, smutek, beznaděj. Tak proč?!
Nechci dál pokračovat!! Stále jsem jen ležela a ležela a čekala. Ani nevím na co. Na konec? Na vysvobození? Občas se na mě přišel někdo podívat a pak zase odešel.... až jednoho dne......
Nyní ležím na chladném stole v bílé místnosti a vedle mě stojí dvě ženy. Jsou to veterinářky. Jedna mě jemně hladí po hlavě a v očích se jí blýskají slzy. Říká rozechvěným hlasem: "Chudinko malá. Co ti to udělali? Určitě sis hodně vytrpěla. Ale neboj… Od teď to bude jen lepší. Jak může někdo tohle udělat?!" Otře si slzy z tváře.
Druhá žena drží něco v ruce. Je to injekce- ta poslední. Ta, na kterou jsem takovou dobu čekala. Moje vysvobození. Už nikdy další utrpení. Už nikdy…
,,Je mi to tak líto, miláčku," řekne druhá žena a přistoupí ke mě, ,,Ukončíme tvé trápení. Poslední bolestí bude jen tohle píchnutí." Vezme jehlu a zapíchne ji do mého těla. Jak tekutina proudí mými žilami, proudí mým tělem i ta dlouho očekávaná úleva. Ten pocit klidu. Ženám tečou po tvářích slzy. Ale nemusí být smutné. Udělali správnou věc a já jsem jim za ni vděčná. Už je skoro nevidím. Zavřu oči a už jen čekám na ten konec. Vcházím do lepšího světa, kde neexistuje utrpení ani bolest… Už vidím mojí maminku… Její oči září tak jako dřív, když byla to malé šťastné štěně…
// //

no je to okopírovanbe z blogu: nezavirejoci-mimahej.blog.cz


ja když si vzpomenu na ten přiběch tak mi vyhrknou slzy toto není okopírovane to je zmych vlastních slz

záhada bermunského trojuhelníku

8. března 2009 v 11:24 Zvlaštnosti

Bermudský trojúhelník






Bermudský [lépe řečeno Devilův (Ďábelský) trojúhelník podle oficiálního názvu] je pomyslná oblast umístěná jihovýchodně od Atlantického pobřeží Spojených států, která je významná pro vysoké působení nevysvětlitelných ztrát lodí a letadel. Vrcholy trojúhelníku jsou pravděpodobně: Bermudy, Miami a ostrov Fla. Bohužel v současné době nevíme o žádných mapách, kde jsou zachyceny přesné hranice Bermudského trojúhelníka. Avšak hlavní mapa této oblasti je dostupná v U.S. Naval Oceanographic Office ve Washingtonu D.C. 20390, kde témeř kdokoliv z nás může zajít a prostudovat tuto podrobnou mapu. V minulosti značné, avšak marné hledání potopených lodí, zmizelé letecké eskadry z pevnosti Landerdale, či potopené námořní lodě Sulphur Queen ve Floridské úžině, nám propůjčila myšlenku o tom, že kolem Bermudského trojúhelníka se točí víra v nadpřirozené vlastnosti takového místa. Nespočetné teorie se po staletí pokouší vysvětlit mnoho takových zmizení, které nám byla a jsou nabízena po celou historii této oblasti. Většina z nich nám prozrazuje, že hlavním důvodem zmizení plavidel v této části oceánu je okolní prostředí a lidská chyba. Bermudský Trojúhelník je jedno ze dvou míst na naší Zemi, kde střelka magnetického kompasu se natočí k pravému zeměpisnému severu. Normálně a kdekoliv jinde na Zemi se střelka kompasu otočí k magnetickému severu. Odchylka mezi oběma je známa jako kompasová variace. Obyčejný člověk něco takového vůbec nepocítí, ale pro mořeplavce je tato oblast přímo děsivé nebezpečí, týkající se jejich navigace. Hodnota takového kolísání je něco kolem 20 stupňů, což se někomu může zdát hodně. Jestliže taková variace postihne námořníky, kteří proplouvají touto oblastí, může dojít k velkému odchýlení od jejich plánované trasy, a tak se snadno mohou ocitnout v nebezpečí. Dalším vysvětlujícím faktorem je charakter Golfského proudu v této oblasti. Je zde extrémně rychlý a bouřlivý, a tak může rychle a snadno vymazat jakýkoliv důkaz nějaké katastrofy. Nepředvídatelné karibsko-atlantické počasí zde také hraje svou roli. Náhlé místní bouře často znamenají nevyhnutelné katastrofy pro piloty letadel a námořníky. Přes velkou hloubku v těhto místech, časté výskyty silných proudů až po množství útesů je teorie o obyčejném ztroskotání velmi příznivá. Podle mého názoru se nejedná o žádná náhlá mizení v čase, jak jsem měl možnost někde slyšet. Takže na úplný závěr chci jen řící, že více než pravděpodobně můžeme tentokrát tuhle další záhadu prohlásit za věrohodně vysvětlenou. Přes velkou hloubku v těhto místech, časté výskyty silných proudů až po množství útesů je teorie o obyčejném ztroskotání velmi příznivá. Podle mého názoru se nejedná o žádná náhlá mizení v čase, jak jsem měl možnost někde slyšet. Takže na úplný závěr chci jen řící, že více než pravděpodobně můžeme tentokrát tuhle další záhadu prohlásit za věrohodně vysvětlenou. Nekteří ale tvrdí něco jiného : Záhada Bermudského trojúhelníku vyřešena není. Jsou známy případy katastrof bitevních lodí, jejichž vraky se nikdy nenašly. A já nevěřím tomu, že by je odnesl Golfský proud. A i kdyby, dřív nebo později by je našel někdo jiný někde jinde, to se ale nestalo. Dále známe případ, kdy si dva mladí lidé vyletěli ve svém letadle Cessna. Po nějakém čase však stratili orientaci a asi dvě hodiny kroužili nad ostrovem, který oba popsali jako pustý. Jejich letadlo ani jeho vrak se nikdy nenašlo, přestože ho hledala nejvýkonnější a nejúspěšnější záchranná jednotka na světě celý týden. Nikdy nebyla vyřešena záhada, proč pilotka neviděla mohutný hotel, táhnoucí se přes celý ostrov, jenž byl samozřejmě velice dobře osvětlen. Bylo dokázáno, že to byl právě tento ostrov, nad kterým kroužili. Popsali to totiž návštěvníci hotelu, kterým byl dvouhodinový zvuk kroužícího letadla velice

přiběhy o vyvolávaních duchu

8. března 2009 v 11:18 Mystery

Příběhy vyvolávání duchů



1)
Mé jméno je Adriana a bydlím v Českých Budějovicích.
Můj starší kamarád má skvělou mamču, která má svojí věštírnu. V úterý 9.5. (dva dny po úplňku), jsme se sesli s jeho maminou a pár lidech, kteří se zabývají esoterikou atd...
Byla jsem dost nevzkušená ale nebála jsem se neboť jsem věděla, že jsem v dobrých rukou.
Jeho mamka položila na stůl ručně vytvořený slaměný velký pentegram. Spojili jsme všichni ruce a jeho mamka předčítala z nějaké veliké latinské knihy. Všichni jsme to po ní opakovali. Po dlouhé citaci se mi hlavou honilo jestli třeba něco uvidím atd..
Svíčky které jsme měli zapáleny začaly podivně plápolat a v tom to začalo: proběhl mi neuvěřitelný mráz po zádech byla mi opravdová zima. Jeho mamka přivolala ducha jménem BURIEL ,je had s ženskou hlavou, byla jsem celá ztuhlá nemohla jsem pomalu dýchat a ani se hnout! Byl to strašný pocit, který jsem nikdy neměla jako by mi to někdo přikazoval: ,,NEHÝBEJ SE, NEDÝCHEJ". Slyšeli jsme jako by někdo za náma chodil a šustil něčím. Asi po hodině jsme ho odvolali pomocí té knihy. Potom jsem se zeptala proč jsem nic neviděla a jeho mamka mi vysvětlila, že kdyby jsem přečetli i druhou citaci, tak je dost pravděpodobné, že by se objevil, ale že to neudělala, jelikož je ten duch nebezpečný.

tak toto je můj příběh o Buriel
2)
Tento příběh se stal kdysi dávno. Bylo mi tak deset let a mym bratrancum taky tak. Přespavali jsme u babičky v ložnici. Babi, děda rodice + teta a stryc byli tou dobou v obyváku.(Když jde nekdo do ložnice tak je to poznat vrzou totiž schody).Proste sme si povidali až R řekl že tam neco je, za dveřmi, už ani nevim proč sme se tam vlastne koukli ale to co sme videli nas vyděsilo. Byla tam temná postava ještě černější než tma a měla červené oči a to nekecam.Od té doby mam u babi když jsem pod pudou takový divny pocit že tam nejsem sam ale ještě s něčím. (losomonov@seznam.cz)
3)
ahoj jmenuju Verca a stal se mi taky pribeh,je to dva roky kdyz jsem spala sama v pokoji zacalo hrat radio,ihned jsem vylitla a vypla ho.Pak jsem sla spat,ale asi 3.15. se probudila a videla cernou postavu jak ke me jde a septa mi co se stane.I hned jsem zarvala a od te doby se mi vsechny veci splnili.ta postava prisla pak jeste trikrat a mam porad smulu...Verte nebo ne to se stalo".....Napiste na:stryk.h.seznam.cz
4)
S kámošem sme vyvolávali satana,bylo to asi v pul dvanacty ,mozna ve danact vecer a chteli sme aby nam dal nejake znameni,zacali se tovirat a zavirat vsechna okna v dome,pote sme rads satana odvolali zpet .....byly jsme z toho docela posrany.to vsak nebylo vsechno,koukali jsme na televizi a najednou vypadl proud,rikali jsme si ze hned zase naskoci,ale zjistili jsme ze nesla jenom televiz,rozsvitili jsme lampicku a ta po chvilce také zhasla..zkousely jsme i radio a to same....oba jsme byly hodne posrani a tag jsme satana radsi jeste jednou odvolali.potom uz se zdalo byt vsecko v klidu,ale kdyz jsme se pak rano vzbudili meli jsme na ruce oba 3 cervene tecky,vubec nevime kde se tam vzali protoze jsme byly v dome jen my dva .....
5)
S kamarádama jsme stanovali a najednou někdo začal křičet. Říkáme že to asi bude nějaká zabitá slepice a lehli jsme si .Už skoro spíme a najednou jsme uslyšeli kroky okolo stanu jako kdyby někdo schválně do něj kopal . Nevěděli jsme co to je tak jsme rychle šli ze stanu .Asi minutu jsme okolo stanu chodili a nikde nic . Jo a nikdo kromě nás tam nebyl .Nejbliší dům byl asi 50m a tam dávno spali....
6)
Bylo léto, noc a vzduch byl provoněný přicházející bouřkou. Těšila jsem se, po dlouhou dobu totiž panovaloa velká vedra, a tak by déšť jen vyčistil vzduch. Bohužel jsem byla v práci, sama, na recepci, tak jsem se nemohla choulit pod peřinkou, jak to mám ráda. Konečně začalo hřmít. Věděla jsem, že hosté jsou na pokojích, a tak jsem se zamkla a těšila jsem se na klidnou noc. Ta ale neměla být klidná. Zkontrolovala jsem i zadní dveře, čistě ze zvyku, a šla jsem si konečně trošku odpočinout do pohodlého křesýlka, odkud mám výhled na všechny strategické body. .... Musel jsem usnout. Probudil mě blesk, najdnou bylo světlo jako ve dne. Bylo velmi zvláštní, že světlo trvá nějak moc dluho, možná jsem jenom já byla zpomalená, po tak násilném probuzení. Bylo ticho. Nepřirozené ticho. Ani lednice nehučela, ani kávovar. Obvykle jsem špatně slyšela i telefon, přes ten randál, který ty stroje vydávaly. Teď nic. Jen ticho. A najednou tma. V to, že blesk nebude svítit celou noc jsem ani nedoufala, zarážející bylo to, že vypla světla. Jistě, bylo to zarážející, i přes tu bouřku, hotel má vlastní generátor, aby nevypadl hlavní počítač. Náhle jsem se ocitla v naprosté tmě. tak jak bylo světlo před tím oslepující, tak výrazná se mi teď jevila ta prokletá tma. A pak..kroky. Pomalé a hlasité. Zněly jako výkřiky. Zvuky se nesly z chodby, ve které se nachází nouzový východ, měla bych tam jít. Na konci úzké chodbičky stál kluk, ne o moc starší než já. Stál ke mě zády a třásl se. dveře byly dokořán a na lesknoucí se podlahu kapaly těžké kapky ledového deště. Mísily se s jinou tekutinou. Blesk. Postava se otočila. Vyčítavý pohled na bledé smutné tváři. "Já jsem musel" Spustil paže podél těla. Stále se neovladatelně třásl. Pomalu, pomaloučku, stékala mučerná krev po bledé kůži. Kapala z prstů na zem a tvořila prapodivnou mozaiku na bílých dlaždicích... Blesk.....
vyskočila jsem z pohoddlného křesýlka, které již ztratilo svou pohodlnost. Svítalo. Předala jsem službu svému kolegovi. Než jsem odešla, zaslechla jsem nadávající pokojskou, jak nadává nad svinčíkem na podlaze, v úzké chodbě, u nouzového východu. Nakoukla jsem, ale to už ždímala hadr. Voda měla růžový odstín.

holcicka

7. března 2009 v 15:59 Mystery

Holčička


Ahoj menuju se Melinda a chci vam povedet jedem pribeh. Nevim jestli je zalozen na faktech ale moje babicka by si nikdy nic takoveho nevymyslela. Tak tedy. Pribeh vypravy o jedne male holcice, která mela svého nejlepsiho pritele. Sveho pejska. Zila se svými rodici na konci města. Jeji rodice byli často zvani na vecirky a aby se sama doma nebala hlidal ji jeji pes, vzdy spal u jeji postele. Jednou když jeji rodice vyrazeli zase na jeden z vecirku byla zrovna bourka. Mala divenka se ale nebala protože mela u sebe svého pritele. Když se v noci probudila slysela z koupelny kapani, protože se toho lekla podala ruku svymu psovi a ten ji olizl a byla klidnejsi, protože vedela ze je stále sni.
Asi po hodine ji opet zbudila, slabe tekouci voda,ale nevenovala tomu moc velkou pozornost, protože si myslela ze to jen tece kohoutek. Uz ze zvyku podala ruku svemu pejskovi a ten ji olizl.
Odbila pulnoct když se probudila po trerti. Tentoktrat uz voda tekla primo proudem. To ji uz nedalo a sebrala veskrou svou odavahu a sla se do koupelny podivat. Dvere otvirala pomalu, jak byla vydesena ale to co před sebou uvidela ji pronasledovalo v snech cele detstvi. Kapani, které ji budilo nespusobila voda odkapavajici z kohoutku, ale krev. Krev jejiho nejlepsiho pritele, který vysel z podriznutym hrdlem za ocas. Ztrata nejlepsiho pritele a sok který utrpela zpusobilo docasnou ztratu reci, vzdyt ji bylo pouhych sedm let.



je to blbost protože jak jí ohl olizovat ruku kdyš byl mrtví????
co si o tom islíte napište do komentaru

co dělat v hodinách

7. března 2009 v 15:52

Co dělat v hodinách



Znáš to. Nudná hodina matiky. Učitel vám zadá na začátku pár příkladů, dá se do své práce a dál se o vás nestará. Během prvních 15 minut z nudy ty příklady vypočítáš... A co zbývajících 30 minut?! Tady máš inspiraci!

1) ,Třídaparáda"
Zajímalo by tě na kolikáté místo by tě spolužáci zařadili v jejich žebříčku Nejhezčí baba ve třídě? Tak v nějaké nezáživné hodině uspořádej malou ,,třídaparádu". Napiš pod sebe jména všech holek ze třídy a stupnici, např. nelíbí se mi, normální, moc se mi líbí. Papír slož a nahoru napiš ,,jen pro kluky". Nech to kolovat po třídě. Konečně se dozvíš, jak na tom jsi! Taková ,,Éparáda" se dá vypsat i na kluky - třeba i z vyšších ročníků, na učitele, na předměty,É Však ty už na něco přijdeš!
STUPEŇ ZÁBAVNOSTI: Fakt skvělé rozptýlení!

2) Napiš kámošům z prázdnin
O prázdninách jsi určitě potkala spoustu zajímavých lidiček. Bohužel bydlí na opačném konci republiky nebo v jiném státě. Chvíli před odjezdem z vašeho společného pobytu jste si narychlo vyměňovali adresy a ty jsi všem slíbila, že 100% napíšeš... Přestaň se vymlouvat a až zase nebudeš mít v hodině co dělat, tak napiš alespoň dvoustránkový dopis. Když ti ještě zbyde čas, můžeš si pohrát s obálkou. Škoda ji poslat jen bílou s adresou a známkou, když je na ní ještě tolik místa, ne?
STUPEŇ ZÁBAVNOSTI: Užitečně zabitý čas.

3) Vaše třída: černá na bílém
Taky tě vždy šokují tví spolužáci, kteří jsou schopni vymyslet takové hlášky, že se jim ještě týden směješ? A nemyslíš, že je škoda, aby se na ně zapomnělo? Vezmi si prázdný sešit a piš si do něj věci o své třídě. Všechny ty zajímavé hlášky, rozhovory s učiteli, vaše společné akce, výlety i exkurze, napiš si seznam všech lidí z vaší třídy a ke každému si poznamenej důležité údaje - telefon, adresa, datum narození, sourozenci... Co ty víš, třeba se ti to za deset let bude hodit, až budeš pořádat sraz!
STUPEŇ ZÁBAVNOSTI: Ať žije kronikářka!!!

4) Vymýšlej modely...
Zkus si uvědomit, jaké staré oblečení, které už nenosíš, doma máte. Co takhle z toho nudného bílého trika po bráchovi udělat modýlek, který ti budou všichni závidět? Moje návrhy... Super triko: Volné bílé triko (velikost XXL) připrav o rukávy, celé ho zuž a zkrať. Obarvi ho podle své nálady. Dopředu můžeš přišít číslo vyrobené z kůže. Na boky připni zavírací špendlíky. Originální rifle: Máš rifle po babičce. Odpárej pásek i s knoflíkem, takže ti vlastně vzniknou bokovky. Odstraň jednu či obě kapsy. Nohavice dole rozstřihni až ke kolenům. Udělej po celých kalhotách plno děr, ze kterých vypárej nitě, aby se třepily. Vezmi jehlu a barevnou vlnu a vyšívej. Můžeš třeba obšít ty díry. Pak popadni plno ,spínáčků" a zapíchej je, kam tě jen napadne. Nakonec použij fixy na textil.

5) ...nebo doplňky
Zamysli se, co všechno bys k výrobě takového super doplňku doma mohla najít. Třeba bavlnky, vlnu, korálky, kůži, knoflíky, látky, stuhy, gumičky,... a vyrob si originální prstýnek, náramek, přívěsek, pásek, ozdobu do vlasů,É Zajímavý náramek: vezmi kus látky a ustřihni ho tak, abys ho mohla jednou omotat kolem ruky, šířka záleží na tobě. Na něj připevni korálky, knoflíky, ,spínáčky", bavlnky... Zapínání vyřeš knoflíkem či provázkem. Prosím tě ale! Oblečení ani doplňky si nevyráběj ve škole, tam je jen vymýšlej a kresli na papír.
STUPEŇ ZÁBAVNOSTI: Výborně využitá hodina!

dívka satan

7. března 2009 v 15:43 Mystery
s česopisu top dívky)

SATAN A VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ

"Příběh, co Vám teď napíšu se se mnou táhne už od 6.11.04 až do teď a nuda, ta to opravdu není...

O vyvolávání duchů jsem hodně četla, začala jsem s tím zhruba v září tohoto roku, nikdy se nic špatného nestalo, občas jsme s kámoškama (vyvoláváme na internátu) vyvolaly ducha, který si z nác dělal jen srandu, ale jakmile jsme v tom měly víc zkušenností, začalo se nám dařit vyvolávat i vyšší duchy. Řekly jsme si ale, že nikdy nevyvoláme satana. Ducha jsme vždycky úspěšně vyvolaly i odvolaly! Nejčastěji jsme vyvolávaly mýho dědu. Ptaly jsme se ho i na budoucnost, řekl mi, že umřu za deset let a že mě někdo zabije. Jsem s tím vcelku spokojená, nevím proč, ale dožít se 26 mi stačí.

6.listopadu slavila kamarádka narozeniny, oslava proběhla u ní doma, já, ještě jedna kámoška a kámoš jsme šli vyvolávat do jejího pokoje, všechno probíhalo bez problémů, vyvolali jsme mýho dědu, vyššího ducha, který mě má hodně rád a vždycky se mi ho podaří úspěšně napoprvé jak vyvolat tak odvolat, po chvíli za námi přišel kamarád J. Chvíli si z nás dělal legraci, protože na to nevěřil, ale najednou se začal třepat, obrátily se mu oči tak že měl jen bělmo a začal mluvit nějakým starým cizím jazykem. Řekla jsem jedné kamarádce ať si na něho lehne a drží ho aby si neublížil, ducha jsme odvolali. Kamarád J. se přestal klepat a vrátil se do normálu, mysleli jsme si, že to bude v pohodě a šli jsme se bavit mezi ostatní hosty.

Asi po půl hodině od toho incidentu jsem s J. zůstala sama, zase se začal třepat, obrátil ty oči znovu, chytl mě tak že to vcelku dost bolelo a začal na mě mluvit zase v tom cizím jazyce. Propleskla sem ho a křičela na něj že mu nerozumím, po chvíli na mě začal mluvit česky. Připadal mi, jakoby se do něj převtělili dva duchové. Satan a jeho tlumočník, Satan mluvil tím jazykem, vždycky když říkal nějaké slovo kde bylo "S" tak to znělo tak vysyčeně, jako had! A pak jeho tlumočník a ten mluvil česky, v tu chvíli měl oči normální. Řekl mi: J.:"Probudilas ho, je v něm! Chce tě!" Zeptala sem se ho kdo v něm je, a J. na to odpověděl "ON". Tyhle stavy se mu v různých intervalech vracely, vždycky se předtím začal třepat, nemusela sem s ním být sama aby mi tohle říkal, ale nesměl ýt v espolečnosti více jak tří lidí, prostě když sem s ním byla já a ještě kámoška co sme vyvolávaly tak mi to říkal taky, ale říkal to jenom mě, alespoň mám několik svědků. Několikrát jsme spolu stáli na balkóně, pochopila sem totiž že mi chce něco říct, tak jsem se s ním snažila být sama, dodnes se divím, že jsem se ho vůbec nebála. Když se do toho stavu zase vrátil, říkal: "16 let ho drží v sobě, se mno a s tebou zemře v hrobě" Pak omdlel, šla sem si pro vodu a polila ho, když se probudil tak do mě vrazil a málem mě shodil z balkóna, od té doby mám jizvu na noze která se vůbec nehojí! Několikrát taky opakoval: "říkal ti to celou dobu, ale tys ho neslyšela, nechtělas mu rozumět", atd, tohle často opakoval, pak začal opakovat: "Chce ti to dát, mám ti to předat" tohle strašně dlouho opakoval a pořád nechtěl říct co....pak, po nějaký době řekl: "chce ti dát smrt!" a řekl to s takovým výrazem v očích, že sem se vážně strašně vyděsila. Pak taky opakoval, že jsem jeho spása. Na konci oslavy, když jsme zase zůstali sami se mě zaptal, jestli věřím v boha, když sem mu řekla že ne, řekl: "Jaktože ne, vždyť ho v tobě vidím!" a pak vzal z nástěnky špendlík a začal mi s ním vyhrožovat, tak jsem se radši zvedla a odešla, kámoška mi pak řekla, že ten špendlík
do místa, kde sem byla já. Holky ho zdržely aby mi něco neudělal, a jelikož bydlím asi 400m od místa oslavy, tak sem domů doběhla. Kamarádka mi pak volala, jestli už jsem doma, že ho neudržely a že vyběhl za mnou aniž by se obul a oblíkl.

Pak mi od něj došla SMSka: J.: Co ste to se mnou udělali? napsala sem mu ať na to nemyslí, aby se mu ten stav zase nevrátil, když jde domů. Napsal: "Mas svuj cas..ale on ne.tak se me a pa.zas nekdy." přišlo mi že to psal jakoby v tranzu, a ten zbytek sms v normalu. Druhý den ráno sem mu napsala jestli si pamatuje co dělal a jak mu je. Smsky co mi od něj došly byly v pořádku, ale prý doma pokreslil zdi klikyhákama. Večer mi ale od něj bez toho abych ho nějak vyprovokovala zase došla sms: Myslis ze vo nem nevim?Myslim zes to nemela delat!" kdyz sem mu napsala at toho necha tak mi napsal bez mezer: jensimeprobudila! Dalsi takovy smsky uz nebyly. Když sem pak o týden později byla za ním, doma na zdi měl nakresleny pentagram cerne magie - s hlavou kozla, satana. Ale nic si z oslavy nepamatoval.

Pak už bylo všechno v pohodě, řekla sem ale, že už nikdy nebudu vyvolávat. Holkám na intru sem všechno do posledního detailu řekla. 16.listopadu jsme jeli pařit na chatu ke kámošce z intru. Večer mě holky překecaly, abych s nima vyvolávala, že vyvoláme mýho dědu, jako vždycky, a aspoň se dozvím co to s tím kámošem a Satanem mělo znamenat. Vyvolaly jsme teda dědu, ale najednou to začalo psát 666. Tak jsme si povídaly se Satanem, řekl že nám nechce nic udělat. Kámoška ho cítila od začátku, ještě když se neozval, tak říkala, on tady je! To co mi řekl (napsal) mi vcelku vyrazilo dech! Řekl, že jsem jeho spása, že jsem se narodila pro to, abych pro něj zemřela. Že za těch 10 let kdy mám zemřít, mě zabije on, a tím se spasí od věčnosti. Tím že pak nastane vymírání zla jak na Zemi, tak v posmrtném životě. Zeptala jsem se ho, proč mě teda nezabil, hned jakmile jsem se narodila. Proč čeká dalších 26 let na to, aby se spasil. On řekl, že jsem tady taky pro to, abych něco dokázala. Můj sen je stát se kryptozooložkou, on řekl, že něco objevím. Pořád dokola mi v hlavě zněla dvě slova, a to: "chasay Satan" , řekla jsem je kamarádce, která je silně věřící, a jí okamžitě vyhrkly slzy z očí. On jí začal psát "nedělej to", když se ho zeptala co nemá dělat, řekl "prostě to nedělej", pak jsme se ho ptaly, co znamenají ty dvě slova, napsal že to je "oddej se Satanovi". Tak jsme tak nějak pochopily, že se mu nemá oddávat. Povídaly jsme si s ním asi dvě hodiny, jakmile byla půlnoc, odešel sám, bez odvolávání.

Když jsme se vrátili na intr. Všechno jsem holkám řekla. Pročetly jsme si pár knížek, jestli nenajdem nějaký souvislosti. Nic. Holky vyvolávaly dál. Já u toho nikdy nejsem. Vždycky vyvolají nějakého dobrého ducha, ale jakmile dám prsty na ten předmět, který se pohybuje, začne to psát 666. Přijde vždycky když tohle udělám, aniž by ho někdo vyvolal.

Teď se dějí strašně divné věci:
1, jdu po ulici se dvouma kámošema a jednou kámoškou - všichni z intru - bavíme se o něčem, když padne slovo Satan, zhasne celá ulic. Pak se pomalu rožíná jedna lampa po druhé směrem k nám.
2, přišla jsem k té věřící kamarádce na pokoj, řekla jsem jí o tom jak zhasla ta ulic, a najednou zhaslo světlo u ní v pokoji, ona začala ječet a vyběhla z pokoje, že prý když se na mě v té tmě podívala, tak viděla něco hrozného, že sem to nebyla já!
3, od té doby zhasínají v mé blízkosti světla pořád. Ta věřící kámoška okolo sebe vždycky když je tma, nebo není úplně světlo, vidí černé postavičky, jak se vraždí. Vždycky se rozbrečí, a říká slovo vražda, pokaždé ji musíme uklidňovat.
4, ta věřící kamarádka se mu chce pomstít, tvrdí, že jí ničí život, protože je věřící, a on přece boha nesnáší. Prý má plán jak se mu pomstít. ten ale nechce nikomu říct, ani mě, že by nevyšel a že by zradila sama sebe kdyby mi to řekla. Řekla mi jen, že ho nemůže zabít, ale že ho strašně zklame, že mu vezme to nejdražší, co má. Víc mi neřekla.
5, ještě ten večer mi holky na pokoji řekly, že se jim svěřila: myslí si, že je nějaká generace Ježíše, tudíž i boha, a já že jsem zástupce Satana, a že mi dvě máme svést nějaký boj, holky chcou, abych se jí radši vyhýbala. Tak to taky tak dělám. Jmenuje se Michaela
- včera sem se dívala ne internetu na význam jmen - znamená to podobná Bohu, vcelku mě to dostalo, já se jmenuju Nikola, to znamená vítězství, a kámoška, která s nama vyvolávala na té chatě, je Dana, to znamená soudkyně. Možná je to jen náhoda, nevím co si o tom mám myslet.
6, moje spolubydlící na pokoji si ve škole nakreslila na A5 nápis Satan, různě to vyzdobila atd., ten papír pak dala za plakát na pokoji, ten plakát má na zdi nad lampičkou, nad postelí. Papír za tím plakátem vydržel týden, už se na něj i zapomnělo. Večer jsme se se spolubydlící bavily o satanovi, zhaslo světlo, takže jsme měly jen světlo z venku od lamp. A najednou ten papír zpod toho plakátu vypadl, a naprosto ladným pohybem spadl mezi naše postele. Strašně jsme se vyděsily. Pak jsme si zkusily znovu dát za ten plakát A5 tak jak to tam bylo předtím. Když ten papír ale vypadl, štrejchl o tu lampičku a spadl
a postel. Takže to taky asi náhoda nebyla. Pak začala praskat skřín. Radši jsme odešly spát do jiného pokoje, tam zase začalo praskat topení, ale nám už se chtělo spát, tak jsme se přestaly vnímat a usly."

Takže co si o tomhle myslíte je to jenom výmysl pobázněné studentky nebo čistá realita vyjádřete to v komentářích...



co je pravda

7. března 2009 v 15:16 Mystery

Posmrtný život


Stalo se to asi před měsícem. Můj kocourek umíral Všichni jsme to věděli, i když jsme si to nechtěli připustit. Nedalo se s tím naprosto nic dělat, jen doufat, že se snad uzdraví. Jenže když už to vypadalo nadějně, zemřel. V šoku jsme se nad ním já, mamka, brácha a taťka shromáždili. Strašně jsem brečela a asi po minutce co zemřel, začala v pokoji, kde se to stalo, blikat žárovka. Nejdříve pomalu, potom rychleji. Mamka řekla, ať nebrečím a podívám se, jak se se mnou Mourek loučí. Poté žárovka zhasla. Byla koupená tentýž týden a měla vydržet tři roky. Nejdříve jsem tomu nevěřila, ale proč blikala právě u Mourka? A zrovna ve chvíli, kdy zemřel? 14 dní po Mourkově smrti řekli mí rodiče o příhodě sousedům , kteří vlastní kočku, se kterou měl Mourek skoro pořád koťata. Ti se jen udiveně dívali a potom řekli, že přesně v ten den, ve stejnou dobu jim z poličky vypadli všechny knihy. Což by se normálně nestalo. Je to náhoda? Šel se Mourek ještě rozloučit s námi a se sousedy?
Záhadný křeček
Měli jsme křečka Bety a její sídlo bylo v akváriu. Nemohli jsme přijít na to jak, lae když se jí zachtělo, tak se z akvária dokázala dostat ven.i když zalezla za nábytek, dokázali jsme poznat, kde je. Vydávala škrábavé zvuky, takže to bylo vcelku lehké. Jednou ráno jsme ji ale našli v akváriu mrtvou. Dostali jsme andulku jako náhradu. Ale další týden v pondělí jsme našli i andulku mrtvou stejně, jako křečka. Večer jsem nemohla spát, až jsem ale nakonec usnula. Probudila jsem se o půlnoci a zpoza skříně jsem slyšela škrábavé zvuky, jako kdyby můj mrtvý křeček kdysi dávnou utelk z akvária a schoval se za nábytek. Chvíli jsem se ani nehnula, ale potom jsem si vzpoměla na to, že když jsme na křečka dvakrát hvízdli, ztichnul. Zkusila jsem to a opravdu, bylo ticho.. Občas po téhle události jsem se ještě o půlnoci vzbudila, ale nikdy se již ty zvuky neopakovali.
Který z těchto dvou příběhů je pravdivý a který ne?? Přečtěte si článek Hádali jste zprávně ČÁST I.
Pravda?Lež?
Záhaný křeček
Pouze jeden příběh je pravdivý a nyní se dozvíte který!
Posmrtný život- Myslíte si, že se tohle stát nemohlo? Ale ano, stalo.

který je pravý

7. března 2009 v 15:10 Mystery
Který je skutečný a který vymyšlený???
Dívka
Já a moje kamarádka Katka jsme seděli na posteli a povídaly si o všem možném. Její rodiče si večer někam vyrazili, takže nám patřil celý dům. Najednou se samy od sebe otevřeli dveře. Nechápavě jsme koukaly na chodbu a málem jsme omdlely, protože se tam objevila úplně cizí dívka se svíčkou v ruce a plížila se k domovním dveřím! K smrti ustrašené nás napadlo, kam asi jde a tak jsme se rozhodli jí sledovat. Ona si nás vůbec nevšímala, jako by nás vůbec neslyšela ani neviděla. Šly jsme za ní až jsme došly na ulici. Tou se potom dívka vydala dál. Pak jsme ale uslyšely hrozitánské vrzání a ránu! Otočily jsme se a uviděly, jak náš dům promáčkl obrovský strom, který na něj spadl. Kdybychom byly uvnitř...otočily jsme se tedy že dívce poděkujeme, ale ta už nikde nebyla. zdrceně jsme si sedli na chodník před domem a hlasitě jsme zavolaly:,,Děkujeme!" Když jsme to dořely, zafoukal studený vítr....
Kočičí amulet
Cestou domů chodím vždy kolem malého rybníka u lesa. Jednou jsem cestou domů našla v trávě řetízek. Zvedla jsem ho a když jsem si ho pořádně prohlédla, zjistila jsem, že je na něm přívěšek ve tvaru kočičí hlavy. Řetízek se mi celkem líbil a tak jsem si ho hned dala kolem krku a šla jsem domů. Ale v dalších dnech se mi vůbec nedařilo- moje nejlepší kamarádka se se mnou pohádala, ve škole jsem dostávala samý špatný známky, přestože jsem se doma učila. Nakonec jsem zjistila, že mě přítel podvádí s jinou a to byla opravdu poslední kapka mé trpělivosti. Začala jsem všechno přisuzovat tomu řetízku. Když jsem šla to odpoledne ze školy, opět jsem se vydala kolem toho rybníka, kde jsem řetízek našla. Šla jsem vyjímečně blíže k tomu rybníku a řetízek i s tím přívěskem jsem tam hodila. Nevím proč, ale jakoby se mi ulevilo a potom už šly všechny věci lépe- s kamarádkou jsme se udobřily a známky ve škole jsem si opravila. Mohl ale za to opravdu tenřetízek?
máte pro tyhle divné věci nějaké vysvětlení? Který z nich se stal a který ne?? Přečtěte si Hádali jste správně? ČÁST II. a pravda vám bude odhalena...

Pravda?Lež?
Dívka
Kočičí amulet
Poze jeden je pravdivý a nyní se dozvíte jaký!
Dívka- Myslíte, že se tento příběh stal? Omyl, je to pouze výmysl!
Kočičí amulet- Tak co, uhodli jste, že je tento příběh pravdivý? ano, opravdu se tohle stalo!
Rozluštili jste, co je pravda a co lež?


Jsem v :








Pomoc